Jak nejlépe přežít, fungovat a nezbláznit se

Ne, nejsem nemocná, tak si nehodlám ani náhodou stěžovat. Všichni jsme současnou situací zaskočeni jako býval náš drahý Karel Gott Českými slavíky. Pro mnohé jsou umělci darmošlapové a tvorové budižkničemu. Nevadí. Chtějí taky žít.

Pláčeme nad zavřenými hospodami. Ale co ti, kteří je provozují? Sportovci, kteří nesportují a pomalu zakrňují...

Dnes mě přímo dojal tento dokument. Doufám, že jeho tvůrcům pošlete alespoň nějakou tu pětku na pivo.

https://www.youtube.com/watch?v=TXxiBKMKxdY

Vyčerpaní učitelé, kteří učí děti intuitivně, takřka pohmatu: "Halooo, je tady na síti někde Anička? Jak mě slyšíš? Jak mě slyšíš?" "Mamííí, mně to spadlo!" Chvíle domlouvání computeru. "Tady ručník! Tady mýdlo! Paní učitelko!" Ti kantoři jsou už přímo vysílení. A k tomu frustrovaní rodiče, kteří velmi často používají slova jako bordel, čurbes, makej, neštvi mě, vstávej... na tom nejsou o nic líp. Vím to, mám to doma. Pubertálního zkyslého potomka, který se vzpouzí výchově, hygieně a výuce určitě nevlastním jen já. Každý se s tím vyrovnáváme po svém. Já třeba ve chvílích amoku chodím hlasitě zpívat na zahradu. Přestávám až ve chvíli, když sousedé začínají bouchat okny. Uklidňuji se tím, že jim třeba jen špatně přiléhají.

Zpěváci a kapely zpívají a koncertují zdarma na sociálních sítích, kdo jim platí složenky, ty krávy nenažrané, vážně netuším. Herci hráli pro obecenstvo, které nadšeně aplaudovalo v rouškách, teď divadla zase zavřela. Někteří přišli kvůli viru o práci. Třeba jako já v rádiu. Mnohdy se hledal jen důvod k propuštění a teď se konečně našel, aby se to mělo na co svést. Udavačům a bezcharakterním lidem kvete živnost v každé době. O ty se nebojím.

A co těm dalším OSVČ vyhozeným z práce? Kdo platí složenky? Moje nejmladší čtvrté dítě mám moc staré. Celých dvanáct let. Ošetřovné tedy v druhé vlně zřejmě nedostanu. Dnes mi ovšem přišla po vydání tohoto blogu výzva z Ministerstva průmyslu a obchodu: (pozn.aut.)

1. žádosti podávejte až po vyhlášení výzvy pouze na formuláři MPO
   
2. výzva bude vyhlášena začátkem listopadu na stránkách www.mpo.cz/osetrovneosvc
3. výzva je určena pro OSVČ na hlavní činnost, kteří se starají o děti do 10 let, o nezaopatřené děti do 26 let, závislé osoby alespoň ve stupni I
4. výše dotace na jeden den činí 400 Kč
5. nebude vyžadováno potvrzení o uzavření školského nebo jiného zařízení
6. nemohou žádat zejména společníci s. r. o., a. s., k. s., v. o. s., příjemci rodičovského příspěvku, peněžitého příspěvku v mateřství, důchodu (invalidního, vdovského, starobního), ani ti, kteří z důvodu péče o invalidní osobu podnikají na vedlejší činnost,
7. dotaci nelze kombinovat s Kompenzačním bonusem vypláceným Ministerstvem financí
8. dříve podané žádosti a žádosti na nesprávném formuláři nebudou akceptovány
9. osobní podání není z hygienických důvodů možné
10. preferováno je podání datovou schránkou - žádost tak bude proplacena mnohem dříve
11. dodržujte termín podání určený výzvou a uchovejte si doklad o takovém podání

Program COVID - Kultura II platí jen pro performing arts, tedy pro tance, divadla a zpěv. Nevadí, zkusím to. Jde o to člověka natolik otrávit, aby nakonec přece jen tu žádost nepodal. A dnes se to potvrdilo. Byla jsem požádat o aktivaci identifikačního prostředku na kontaktním místě Czech POINT. Bez toho nelze žádost podat. Úřednice zesinala. Zde na vsi více spisovatelů, bohužel, nemají a ještě tento úkon neprováděla. "Nevadí, to dáme," řekla jsem jí vychytrale vyzbrojena poznámkami v mobilu. Systém byl mimo provoz. Nevadí, po půl hodině naskočil. Asi odolával náporu umělců. Žádost o poskytnutí referenčních údajů z registru obyvatel jiné osobě.Tak zní ona kouzelnická formule. Postupně jsem té laskavé osobě, která se mi věnovala na sklonku její zkrácené úřední doby, diktovala své poznámky, co má zadávat do systému. Byla mi vděčná.

Když jsem přišla domů, zjistila jsem, že jsem si přineslaVýsledek žádosti o poskytnutí údajů.Měla jsem ovšem nahlásit a ona někam zanést kód. Ale ten systém nevyžadoval. Další martyrium nastane, až se pokusím podat žádost. Juchůůů. Je zcela jasné, že přijde vyrozumění: "Litujeme, nezpíváte, nehrajete, ale jen mluvíte a píšete." Zjevně jim nezapadnu do tabulek.

Jsem od roku 1996 výkonný umělec, i když zpívám jen na zahradě. Jako OSVČ nemám nárok už ani na státní podporu. Na autorská čtení si mě nikdo neobjedná. Dokonce není zájem ani o kurzy rétoriky. Všechny obchází strach. Popravdě mě taky. Nedokážu si představit, jak čtu lidem, huhlám v roušce a jejich mimika je zahalena také hadrovým tajemstvím.

A tak přicházím s nápadem, protože celý život nejsem zvyklá kňučet, ale hledat řešení. Rozhodně nejsem zvyklá lakovat si nehty a žádat od manžela kapesné.

V době, kdy mnozí řeší úpadek firmy a pokles příjmů, vystavila jsem si komplet svůj web a zprovoznila e-shop. Můj nakladatel nenakládá, budu tedy nakládat sama. Co? No, přece své knížky. Pořád je to ale málo. Spisovatelů je hodně, jen ti čtenáři nějak schází. Nevadí. Nevzdám to. Zavedla jsem tedy prodej svých knih, kterých mám plný sklep, přes okénko. Kupříkladu dnes jsem odchytila řidičku kurýrní společnosti, která mi vezla poštu. Proč ne? Nakupuji on-line a podporuji české firmy! Nadšeně mé knížky prolistovala, inu Vánoce se blíží a prohlásila, že je rozhodí po depu, protože vypadají skvěle. Třeba příště přijede a odveze si jich padesát... (žert).

Jediné, co mě straší, je to, že žiji na vsi s tisíci obyvateli. Mé knihy nabízí pacientům už i má kamarádka zubařka. Občas mají vycházky i pacienti místního blázince... Jen nevím, zda je to cílovka pro můj žánr. Knihy si s nadšením zakoupila i paní v místním obchůdku. Prý je ukáže dceři, která by je mohla nabízet na benzínce. Začínáte být nadšení, jak se mi začíná dařit? Já taky. Jen problém je v tom, že naší ulicí projde za celý den asi tak pět lidí a ti všichni si mé knihy už koupili. Pak sem tam nějaký pes a kočka. A ti nečtou. No, kdo to dnes ale má? Knížky od autorky z okýnka a ještě s věnováním?

A tak se žije jedné moderátorce a spisovatelce na vejminku. A věříte, že i přesto všechno je vlastně úplně šťastná? Například má více...

Moment... končím. Zrovna jde ulicí jeden pantáta, kterého jsem tady ještě neviděla. Honem nasadím roušku, to se hodí, než ho přepadnu. Tak se mějte hezky! Nechci přijít o zisk!