Mívám takové dny.
Občas se mi zoufale zasteskne po rozhlasovém éteru. Jak by ne – hrkala jsem v něm voletem téměř třicet let. Teď jsem usedlá, postarší dáma na vesnickém vejminku a čekám, až přijde stáří, abych ho mohla pozvat dál na kafe...
Sešli jsme se při oslavě narozenin naší tehdy sedmileté dcerky. Sestava byla skvostná. Čtyři maminky, deset zpočátku zakřiknutých a slušně vychovaných dítek a náš jediný táta. Ten, bohužel, nestačil prchnout.
Druhý svátek vánoční je zasvěcený mučedníkovi Štěpánovi. I já jsem mučedník. Ubohý Štěpáne, cítím s tebou. I já každý rok trpím v předvánočním shonu.
No nazdar! Dnes mám jet přednášet o své práci spisovatelky a nakladatelky studentům do Ostravy… Hlavou mi prolétla neodbytná myšlenka ve chvíli, když jsem se celá rozklepaná probudila o deset minut později, než jsem měla původně v úmyslu. Buď jsem spala hodně tvrdě, nebo budík nezvonil.
Co všechno se může semlít v máji kolem lásky? I člověk je jen božský tvor posedlý touhou a pudem. Tak kam dnes spolu "pudem?" No přece s láskou a za láskou do přírody. Ta je ovšem pro láskychtivého jedince plná nástrah.
Safra, za pár dnů jsou tady zase moje narozeniny. Letos hodny symboliky naprostého selhání ve škole a opakování ročníku. Takové známky na vysvědčení bych vážně mít nechtěla. Ty dvě číslice se nedají přečíst ani v opačném pořadí, že by si člověk trochu polepšil. Co s tím? Ani na dresu by se ta dvě zpropadená čísla nevyjímala, žádný slavný sportovec...
Píšeme čím dál tím víc na počítačích, laptopech, tabletech... S láskou se kochám verši psanými rukou mistrů básníků. Nedalo mi to a musela jsem je následovat, i když jejich věhlasu mé verše zdaleka nedosahují. Přesto mají cosi naléhavého sdělit...
