Náš národ si evidentně libuje ve vzájemné nevraživosti. Poslední dobou mám neodbytný pocit, že se dalším společenským trendem vzájemné nesnášenlivosti stalo očkování. Veřejně se posuzuje, přetřásá. Stalo se součástí projevů nevůle, vůle a obávané zvůle.

I v této psychedelické době jezdívám mezi lidi číst ze svých knížek. Mezi tu hrstku lidí, kteří ještě neztratili víru, že svět bude ještě někdy v pořádku. Na Facebooku pobývám už možná víc než deset let. Proč to vše dělám?

Že by nás covid opravdu už něco málo naučil? Ne, nejsou všichni darebáci, nejsou všichni zlí. Ale člověku je nějak lépe, když to přímo pocítí.

Ne, nejsem nemocná, tak si nehodlám ani náhodou stěžovat. Všichni jsme současnou situací zaskočeni jako býval náš drahý Karel Gott Českými slavíky. Pro mnohé jsou umělci darmošlapové a tvorové budižkničemu. Nevadí. Chtějí taky žít.

O duševní hygieně se toho napsalo už určitě hodně. Jak to vidím já? Potřebujete se zbavit pocitu hořkosti z bývalého partnera? Míváte i přesto, že vám ublížil nutkavé pocity, že byste rádi, aby se k vám vrátil?

Mám recept, jak se dokonale znemožnit a přivést manžela a všechny kamarády k slzám smíchu. A jako bonus získat novou přezdívku. Necháte se inspirovat?